Galerie

Zpět na seznam akcí

Vernisáž výstavy obrazů Tomáše Němce KOUPÁNÍ

Tomáš Němec

narozený roku 1986 v Poličce vystudoval malířský ateliér Michaela Rittsteina na pražské AVU. Podařilo se mu odolat pokušení podlehnout typicky rittsteinovské bujně teatrální obrazivosti a soustředil se na vlastní, vysoce úsporný a přitom expresivní výraz. Je dědicem expresionistů i německé neoexpresionistické skupiny Die Neue Wilde, kam patří Markus Lupertz nebo George Baselitz. Navzdory tomuto nastavení dokáže být Němec ale zároveň navýsost realitický i rafinovaně konceptuální.

Jak už naznačil kurátor jeho předchozí výstavy Michal Pěchouček, Němec je v permanentním dialogu s dějinami umění. Nejmarkantnější v tomto smyslu byla jeho série Leknínů, kde parafrázoval obrazy Clauda Moneta. Nikdy mu ale nešlo o samoúčelnou citaci, vypůjčení si motivu, ale o jeho přepracování novým pohledem. Tvorba Tomáše Němce ve svém úhrnu působí, jak neustálý proces hledání, jako opojení možnostmi malby a rozkoš z jejího krocení. Ve svých Leknínech Němec dokázal, že i navýsost lyrické téma, ze kterého se již dávno stalo klišé, dokáže pojmout nově a syrově aniž by mu ubral cokoliv na jeho podstavě.

Právě od Leknínů vedla Tomášova přímá cesta ke Koupání. I to bylo v historii oblíbeným malířským námětem, který nabízel vděčnou možnost studovat nahé lidské tělo v různých pozicích a interakcích a navíc v exteriéru. Zpracovávali ho Auguste Renoir, Paul Cézanne, Edgar Degas, Pablo Picasso, Henry Matisse, u nás třeba František Kupka, Bohumil Kubišta a v Černém jezeře nabídl svoji symbolistní vizi koupání také Jan Preisler, k jehož odkazu se Němec hlásí.

Tomáš Němec tvoří vždy v cyklech, jedno téma zkoumá z různých pohledů. I když jeho malba funguje sama o sobě, aniž by potřebovala opodstatňovat svoji existenci roubovanými koncepty, svůj konceptuální podtext přesto má. Němcova Koupání nejsou, čím se zdají být. Mužské figury na obrazech z tohoto cyklu jsou ve až na výjimky vyjmuty z pronofilmů a zasazeny do neutrálního prostřední noční krajiny. Vyňaty z původního kontextu tak jejich gesta, pozice a grimasy dostávají zcela jiný význam. Chlapci na obrazech působí až cudně, jako by se modlili. Němec tu odkazuje na zpodobení světců v duchovní extázi, která se podezřele podobá extázi tělesné, jak je patrné třeba na slavných Berniniho sochách Vidění svaté Terezie, Extáze blahoslavené Ludoviky Albertoni, nebo na plastice Svaté Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna na Karlově mostě.

Zasazení nahých figur do nočních scenérií malíři nabízí výborný terén pro práci se světlem. Už ve svém předchozím cyklu věnovaném Edith Piaf Tomáš Němec zpracovával reflektorové nasvícení figury před hloubkou temného pozadí. Tento efekt použil i v cyklu Koupání, takže postavy vypadají jako přesvícené bleskem. Dojem ukradené fotografické momentky tak skýtá ještě další možnosti čtení obrazu. Obsahové hádanky ale nejsou pro Němce klíčové. V jeho tvorbě jde především o čistou malbu, o malbu PODSTATNOU, bytostnou, radikální, která hledá, ale netápe.

Terezie Zemánková