Nová hvězdárna z jihovýchodu
Program, archiv
Kontakt, dotazy
Galerie
Plakáty
Zlínská hvězdárna
prohlídka (nové okno)
kde nás najdete
vybavení
historie
Stará hvězdárna
prohlídka
historie
kronika
Pro veřejnost
pozorování
přednášky
kroužky
astrotábor
Messierův maraton
další akce, OSUD
Pro školy, skupiny
objednání pořadu
nabídka využití sálu
Společnost ZAS
odborná činnost
CCD pozorování
seznam členů
ZAS v číslech
pro členy ZAS
Ke stažení
Odkazy

NAVRCHOLU.cz
Fincentrum

Činnost ZAS podporuje Petr Stuchlík a FINCENTRUM.

Galerie

Zpět na seznam akcí

Vernisáž výstavy Bývanie v krajinách Visegrádu

Rodinné bydlení v zemích V4.
Bývanie v krajinách Visegrádu.
Family Home in Visegrad Countries.

Rodinné bydlení visegrádské čtyřky: výstava ukáže na příkladech domů koncipovaných pro individuální bydlení rozdílný přístup architektů i stavebníků k tomuto bytostnému tématu architektury. Mezinárodní srovnání architektonických forem nabízí porozumění a vhled do jednotlivých národních zvyklostí a mentalit Slováků, Čechů, Poláků a Maďarů. Výstava je součástí mezinárodního projektu podporovaného Visegradským fondem a byla již uvedena v Bratislavě, Krakowě, Budapešti a Brně. Výstava bude připravena ve spolupráci se Spolkom architektov Slovenska a potrvá do 5.6. Na adrese http://www.zas.cz/download/plakat_V4.pdf si můžete stáhnout plakát s Modulorem.

Výše nadepsaným inzerátem jsem oznamoval výstavu, o které jsem věděl jen z telefonického rozhovoru a vlastně jsem ani netušil, co přes Brno z Bratislavy do Zlína přivezu. S pomocí Jana Melichara jsem ve dvoře brněnské fakulty architektury naložil plné auto rodinných cizokrajných domů a po rozestavění v sále hvězdárny jsem se snažil zorientovat. Pokusil jsem se objevit nějaký klíč, kterým by si návštěvník domy vystavené sám odemkl a co nejlépe jim sám porozuměl. Předem bylo jasné, že se do hvězdárenského sálu nevměstná žádný všeobsažný průřez, nic mapujícího současnost či dokonce vývoj v tak rozsáhle pojmenované oblasti. Lidé bydlí v kdečem a rozdíly jsou patrné od jednoho sídla ke druhému. Stačí se jen rozhlédnout po okolí kohokoliv z nás. Jednu stěnu zaplnily polské domy, druhou slovenské. Maďaři, kteří dodali projektů nejvíc, pohltili stěny dvě, a poslední stěnu pětiúhelníkového sálu jsem ponechal pro projekty reprezentující české architekty. Snížením entropie v měřítku výstavních panelů jsem sice dosáhl určité míry srozumitelnosti – snad lze alespoň společným místem vzniku podpořit hledání očekávaných podobností a typických znaků „národních architektur“, ale pořád jsem si nebyl příliš jist. Myslím, že v tak rozsáhle pojmenovaném souboru půjde vždy jen o výběr z již jednou či snad i vícekrát provedeného předvýběru. Nemyslím, že by vystavené domy nějak charakteristicky zastupovaly „národní“ architekturu mateřské země. Spíše jde o výjimečné projekty, které byly pro tuto mezinárodní přehlídku vybrány právě pro svoji výjimečnost. Každý se přeci rád pochlubí tím, co považuje za nejlepší.

Při prohlížení vystavených domů jsem se pokusil sobě zodpovědět otázky skryté v úvodním inzerátu. Je bydlení v architektuře jako jedno ze základních zadání nějak rozlišitelné a čitelné podle národních zvyklostí či mentalit? Je ve formách, které jsou pro bydlení nabízeny, již nějak zakomponována místní kultura nebo dokonce něco z národního charakteru tvůrce či obyvatele domu? Jsou lidé natolik odlišní ve svých potřebách, že se to nutně promítne i do obalu jejich životního prostoru, jehož jsou spolutvůrci? Pokud se rozhodnu vnímat rodinný dům jako obal toho nejsoukromějšího životního prostoru, nutně vyvstane vztah mezi jeho obyvatelem a tím, v čem žije. Rodinné domy, které jsou zde vystaveny, všechny vznikly na konkrétní objednávku, pro konkrétního obyvatele. Nevím, a ani si nejsem jist, zda to lze nějak odpovědně zjistit, nakolik jsou jejich obyvatelé spokojeni s výsledkem své spolupráce s architektem a nakolik se jejich názor změní po několika letech či desítkách let. Lidé v domě žijí, rostou, vyvíjejí se, mohou se vzdělávat, nebo jen spotřebovávat vše, co dům nabízí, přespávají, vychovávají své děti, skladují zde vše, co považují za důležité, či jen to, čeho se nechtějí vzdát. S postupujícím časem v domě žije různý počet lidí, kteří se vzájemně setkávají a ovlivňují. Celou dobu, co jsem si tohle při pohledu na vystavené stavby promítal v mysli, jsem se snažil nalézt stavbu, která by tohle všechno uměla. Přijďte se na výstavu podívat sami, třeba se Vám podaří také takové domy objevit.

Ivan Havlíček, v.h.
Článek byl napsán pro Informační servis Obce architektů.

 
Dnes je čtvrtek 14.12.2017, 03.08 (348. den v roce) kontakt: zas@zas.cz, webmaster