Nová hvězdárna ze severu
Program, archiv
Kontakt, dotazy
Galerie
Plakáty
Zlínská hvězdárna
prohlídka (nové okno)
kde nás najdete
vybavení
historie
Stará hvězdárna
prohlídka
historie
kronika
Pro veřejnost
pozorování
přednášky
kroužky
astrotábor
Messierův maraton
další akce, OSUD
Pro školy, skupiny
objednání pořadu
nabídka využití sálu
Společnost ZAS
odborná činnost
CCD pozorování
seznam členů
ZAS v číslech
pro členy ZAS
Ke stažení
Odkazy

NAVRCHOLU.cz
Fincentrum

Činnost ZAS podporuje Petr Stuchlík a FINCENTRUM.

Galerie

Zpět na seznam akcí

Vernisáž výstavy Daniely Mikuláškové-Kopkové

Daniela Mikulášková se narodila v Bruntále. Vystudovala na FF UP v Olomouci obor česká filologie a výtvarná výchova. Diplomovou práci zpracovala na téma Krajina (olejomalba) u akad. malíře doc. Jiřího Krtičky. Na FAVU v Brně studovala enviroment a konceptuální tendence v ateliéru Vladimíra Merty.
Kromě výtvarného umění věnuje i spoustu času hlubšímu poznání judaismu.
Po kurzech hebrejštiny na Židovské obci v Praze strávila dva roky v Izraeli. Nyní žije s manželem Ondřejem v Brně a v současné době je na mateřské dovolené se dvěma dcerami Karolínkou a Markétkou.

Danielina nová výtvarná kolekce pracuje s jiným výtvarným materiálem. Je to však stále obraz, dvojrozměrný artefakt, co Daniela tvoří. Jen způsob je jiný. Dříve hutná temperová a olejová barva, později kusy barevných plastů – leukoplastí, petlahví, kombinované s textiliemi na lepenkovém podkladu, dnes malířské plátno prošité bavlnkami. A vždy osobitá evokace hlubokého prostoru – vytvářena byla barvou, která se občas stávala hutnou hmotou, a pak byl obraz podobný plastické mapě, na koláži se objevil prostor skutečný vyvolávající však dojem prostoru daleko hlubšího. Dnes prazvláštní hra podkladu z plátna s barevnými liniemi – nitěmi tenčími nebo hrubšími. Podklad je někdy monochromní, jindy autorka používá zbytek starého ubrusu či jiné textilie uchovávající dávné tištěné či vyšité ornamenty.

Za ta léta, co Daniela tvořila, její vlastní život dostál mnohých změn. Narodily se jí dvě dcery, stala se „ženou v domácnosti“. Její tvorba však jakoby stále pomalu a logicky postupovala po jedné jasné linii, nepřerušena žádnými neobvyklými změnami, skoky nenavazující na předchozí. Je to dáno povahou tvorby, která sleduje niternou cestu a snad jí i je. Autorka sama říká, že v tvorbě zůstává stále sama, je to jediný prostor, kde může být naprosto svobodná, neovlivněná vnějšími tlaky. Daniela nikdy neměla touhu tvořit „moderně“, zapojovat se do aktuálního výtvarného dění, uspět v očích veřejnosti. Její tvorba je a byla vždy vnitřní výpovědí a často i neodbytnou nutností.

Nová kolekce se námětově vrací k některým starším věcem, jindy nachází témata nová. Nejstarší věci této kolekce – monochromní, převážně v červené barvě, představují krajiny, v některých obrazech zjednodušené až na geometrický tvar. Tyto náměty Daniela tvořila již dávno. V novém materiálovém zpracování však nabývají jiné dimenze. Každý „tah“, tady šitá čára, je daleko zřetelnější. Hledání správného tvaru (nebo hledání cesty), zmatek, a pak naděje, prosakuje z prvních pláten, jakási nejasnost a někdy až úmorná touha najít… Samotné šití je často fyzicky namáhavé, přesto autorka šije po nocích a v každou volnou chvilku, kterých není moc a tuto fyzickou práci a s ní spojenou námahu jakoby obrazy vyjevovaly.

Teplý, na dotek příjemný materiál textilní však často kontrastuje s hranatostí tvarů a ostrostí linií a jakousi zvláštní drsností a pustotou objevující se v mnoha obrazech s rozličnými náměty. Ponořím-li se do obrazu, mívám dojem, že procházím zasněženou krajinou, jsem sama a ta osamělost se mi zavrtává do kůže jako chlad bezslunečné zimy, vidím jen šedou prázdnotu, ale stále hledám…

Tento dojem se vztahuje i na další, tématicky odlišnou část kolekce – na „rty“. Už samotné téma nabízí představu čehosi blízkého, hluboce důvěrného. Mýlíme se. Rty (často zabírající celou plochu obrazu) jsou jen obrysem, v němž se odehrává cesta linií, kopce, osamělá cesta, záblesky světla mezi stromy. A nebo voda, vlny a moře, jeho klidná hladina, prázdnota…obloha…nebe…nic.

Tvorba, je-li skutečným výrazem autorovy duše, a to u Daniely bezpochyby je, nemůže zůstat neovlivněna životními událostmi. Výběr materiálu a výtvarné metody – textilie a šití, pravděpodobně odráží domov, s jeho přívlastky tepla, skutečného i citového, místa uchovávání rodinné historie – zbytky starých textilií, i připomínky domácích ručních prací (dnes už ne tak častých) šití a vyšívání. Způsob práce – mohu kdykoliv přestat a kdykoliv znovu začít, ne jako např. při malbě, je také dán současným denním žitím. Avšak obsah odráží něco navíc – něco, co je společné každému životnímu období, něco, co prochází celým životem a možná vede od narození až k smrti.
Autorka textu: MgA. Andrea Bakalová

Výstava potrvá do 13.4.

 
Dnes je neděle 30.4.2017, 07.44 (120. den v roce) kontakt: zas@zas.cz, webmaster